Co na problematickou pleť?

Už je to víc jak rok, co jsem vysadila prášky. (Psala jsem o tom zde.) A ačkoliv mi to přineslo samá pozitiva a už bych neměnila, pleť už není automaticky tak nádherná a bez chyby.

Nemám vyloženě akné, jen je to oproti těm rokům bezchybné pleti prostě rozdíl a pořád to není to, co to bývalo. Co mi ale opravdu pomohlo, je tato zelená řada Sebium od Biodermy, která je na mastnou až smíšenou problematickou pleť. (článek není sponzorovaný!) 

Ačkoliv vypadá na fotce balení plné, gel z této řady už mám třetí. Pleť odlíčí krásně, používám ho každý večer a jsem ráda, že to všechno sfouknu hezky ve sprše. Stačí si namočit obličej, potřít gelem a umýt vodou. Řasenku i linky taky zvládne, ale tam je možná příjemnější použít ještě jiný produkt.

Micelární vodu Sébium H2O  jsem začala používat nedávno, ale jedno malé balení už mám také skoro pryč. Používám ráno a večer po použití gelu. Občas vytáhne ještě něco navíc a je na pleti hrozně příjemná.

Co mi ale sedlo nejvíc z této řady, je krém Sébium AKN. Dá se použít i jako báze pod make-up, což mi nesmírně vyhovuje a skoro žádnou jinou bázi už nepoužívám (občas čistý arganový olej). Opravdu v podstatě hned jsem pozorovala velké zlepšení. Používám ráno po vyčištění pleti a občas i večer.

Co se týče vysušování pleti, při dlouhodobém používání gelu jsem nic nepociťovala. Jakmile jsem k němu přidala ještě micelárku a ten kouzelný krémík, cítím, že je potřeba pleť více hydratovat. Není to ale nic, co by nezvládla klasická Nivea na noc.

A malý tip nakonec, Bioderma je sama o sobě dražší značka, ale pokud chcete ušetřit, objednávejte na Notinu. Tam se to dá sehnat relativně levně a rozhodně ušetříte.


Viňales

Je 0:28, co píšu tenhle článek a dostala jsem hroznou chuť vám něco sdělit. Není to důležité, ale je to pozitivní a plné energie a kupodivu mám takovéhle nálady právě večer. Chci se ještě vrátit k prázdninám. Vlastně jsem vám o tomhle chtěla říct už dřív, ale nějak jsem se nedokázala naladit do té správné nálady, aby to nebyl jen vynucený článek. A teď? Teď tu náladu mám a zase to cítím plnými doušky.

Nějakou dobu jsem byla v létě na Kubě, kde jsem navštívila mnoho luxusních míst. Havanu, Varadero a Viňales. Já bych se ale přesunula k Viňales, kde jsem nechala kus svého srdce. :-)

Pronajali jsme si tam koně, respektive zaplatili jízdu na koních. Byl to poslední den. A jak každý ví, poslední dny jsou zákonitě ty nejlepší. 

Všude byla nádherná krajina, lesy, pole, skály.. Tak nádhernou krajinu jsem snad nikdy neviděla a z koňského hřbetu vypadala ještě o něco lépe. Na koních jsme dojeli až ke skalám, které jsme prolezli skrz na skrz. Bylo to skvělé, připadala jsem si jako kdybych byla zase malá. Jezdila jsem tak 10 let a naprosto jsem si to užívala. Koně, skály, všechno. I s místními kovboji jsem si padla do oka a tudíž jsem si měla s kým povídat a s kým nasadit rychlejší tempo, které mi sedělo mnohem víc než pomalá jízda krokem, která mě po tolika letech na koních nudila.

Když jsme byli tak v půli naší cesty, která se z tří hodin protáhla na nějakých šest, začala šílená bouřka. Bylo to docela strašidelné, ale zároveň hrozně pohádkové a nádherné. Koně byli nervózní a většina lidí kus za námi ještě víc. Já ale ne, měla jsem přesně opačný pocit. Klid, ale zároveň vzrušení a radost. Cítila jsem se skvěle.

Měla jsem na sobě bílé kraťasy, bílé triko a bílé boty. Bláto jsem měla až na hlavě, protože na mě stříkala voda z kaluží, když jsme cválali domů. Z bílé byla rázem hnědá. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy hřmělo, pršelo, cválali jsme jednou z nejkrásnějších krajin, co jsem kdy viděla, já byla zmoklá od hlavy až k patě ... a cítila jsem se naprosto úžasně. Jak v pohádce, jak v jiném světě. Přísahám, že jsem byla v tu chvíli v takovém rozpoložení, že bych tam zůstala na pořád. Nebo alespoň na pár dalších měsíců. Byl to úplně jiný svět. Žádné počítače, kvalitní telefony (ano, opravdu měli ty tlačítkové), žádná velká nákupní centra. Vlastně chudoba a jedno velké nic. Měli jen sebe, krajinu a koně, kteří byli také úplně jiní než ti naši. A přesto to bylo tak dokonalé. Divoké. A opravdové.

To nebezpečí ve vzduchu, adrenalin, příroda, koně a dobří lidé mě dělalo neskutečně šťastnou. Najednou jsem cítila, že bych nepotřebovala ty hotely, jednu z největších lodí světa už poněkolikáté a all inclusive. Největší štěstí jsem pociťovala v moment, kdy jsem byla nejšpinavější a vlastně asi i v té nejnebezpečnější chvíli. 









Rimmel Lasting finish 25h

Může to být tak rok zpět, co jsem se bála make-upů. Z puberty jsem měla zafixováno, že jsem nikdy netrefila odstín a ve snaze ušetřit peníze koupila nekvalitní make-up, který na obličeji vypadal jako maska. Potom jsem několik let brala HA a moje pleť byla perfektní. Nicméně teď si už občas make-up vezmu, protože pod vlivem mých vlastních hormonů už bych kampaň na dokonalou pleť dělat nemohla. Nemám ji nějakou špatnou, ale ani perfektní jako dřív. 

Pleť se mi změnila ze suché na mastnější, s občasnými suchými místy. Šlo mi hlavně o to, nemít na pleti masku a o nějaký náznak přirozenosti. Rozjasňovač si dávám ráda výrazný, ale zrovna podklad chci mít jako svoji vlastní pleť. Zároveň jsem ale nechtěla investovat do drahých make-upů, protože jsem ani nevěděla, jak dobře trefím odstín, zda mi bude sedět... a tak jsem hledala v drogérii.

Našla jsem spoustu dobrých recenzí na make-up Rimmel Lasting finish 25h. A tak jsem ho zkusila. Vypadá přirozeně, když chci, tak není poznat, že ho na sobě mám a docela dlouho vydrží. Krytí nemá nějak dramaticky velké, ale pokud nemáte vyloženě silné akné, s drobnými pupínky a červenými flíčky si poradí skvěle.

Já ho mám ve 3 odstínech, protože mi stačí projít na sluníčku a už mám zase jinou barvu. A co je horší, než špatný výběr odstínu make-upu, že. Mohu ale s čistým svědomím říct, že mám občas pocit, jakoby se barvě pleti vyloženě přizpůsobil. Je ale jasné, že o tři odstíny barvu nezmění. :-)